Oslava 40. výročí časopisu Hustler

Vím, je to už hodně dlouho, co jsem napsal poslední článek a tak se raději pojďme do toho hned ponořit. Dnes se podíváme na jednu párty, na které jsem se octnul. Bylo to čtyřicáté výročí jednoho bezvýznamného plátku jménem Hustler. Jo, jo, čtyřicet let tomu bylo, kdy Larry založil svůj časopis. Už jsem vám psal o vánoční besídce, kde jsem shodou okolností také byl a tak se spolu podíváme, jak to probíhalo tady.

Tyto akce podle mých informací probíhaly v pětiletých cyklech, naposledy tedy před pěti lety a další by tedy měla být zase až za pět let. Co já jsem viděl v jakém zdravotním stavu Larry je, zřejmě se dalšího výročí nedočká, ale to si nechme na jindy.

Ta minulá před pěti lety  se odehrála v jednom z pronajatých hangárů na letišti v Santa Monice a bylo tam prý padesát hostesek, no řekněme žabiček spoře oděných, přičemž polovina z nich byla za andělický a polovina za čertický. No a tak se čekalo, s čím přijdou tento rok. Útržky informací přicházely a pomalu se to začalo vyjasňovat. Trochu jsem zaskočen informací, že to má být v nějakém hotelu v downtownu LA, ale nechal jsem tomu volný průběh. Když už jsem to nemohl ovlivnit, člověk nic nenadělá.

Sestra Karen se tam chtěla taky podívat a tak se Karen snažila zjistit, jak by to šlo provést. On je totiž starej pán brán jako velmi velký škrt, kterej nepustí chlup a o svoje zaměstnance pečuje, jako kdyby vůbec nebyli.  Vezměte si jen toto: zaměstnancům pořídí pro celé patro ten velký, průmyslový kávovar od Starbucksu. Všichni jsou happy, jak mají najednou v práci káves zadarmo a ještě k tomu přímo dodávanou od Starbucksu. Ta „mashina“ také umí horkou čokoládu…ou wau! Zaměstnanci plesají blahem. Měsíc na to jim zkrouhnou dodávku kávy, že je prý drahá a že jí budou dodávat jen jednou na začátku každého měsíce a když dojde, tak se na zbytek měsíce dokoupí jen nějaká obyčejná z krámu (za levno, rozumíš…?). A kde je plebs nyní? Káva od Starbucksu už není dávno, dodává se nejlevnější melta z krámu a čokoláda?...Ta zmizela. Stařík řekl: „Ne, je to pro mě moc drahé“

Jeho impérium (fotku jsem už v nějakém předchozím článku sem dával) sídlí v deseti patrové budově s elipsovitým půdorysem na rohu ulic Willshire Blvd a La Cienega Blvd. Firma okupuje deváté a desáté patro. Larry koupil tuto budovu v roce 1994 za $19 mil. a loni ji prodal za $89 mil. Čistý vejvar tedy $70 mil. za 20 let, to jde. Podepsal papíry a zůstal tam v nájmu. Jeho styl pro zařízení je strašném. Byl jsem tam a člověk si tam připadá jak v Louvru. Starej, barokní nábytek, úplně hrobovej a vůbec se nehodí do office budovy. Na stěnách takové ty obří barokní obrazy a čalounění. Alespoň že nový majitel se o to začal ihned starat a je vidět, že do toho sype prachy. Larrymu to bylo jedno, ten už je pryč. Má pět dětí, teď už tedy jen čtyři. Jedna dcera se mu minulý týden zabila při autonehodě. Každou má ovšem s jinou žabkou. S jednou vůbec nemluví a také se jí totálně zřekl a vydědil. Důvod? Dala se na víru a je proti sexu…nic pro fotra, tady se jede v businessu těžkého kalibru, se mnou si holka nebudeš zahrávat. Momentálně má Larry za ženu malinkatou (jak se jim říká „petite“) Filipíno lady, která defacto impérium řídí. Až jednou Larry nátáhne bačkory (chudák), tak všechno bude její a to se teprve budou dít věci. Ostatně tady je příklad z dnešní doby. Tato malinkatá Filipíno lady místo toho, aby byla doma jako housewife a užívala si zadarmo Larryho prachy, tak se snaží řídit tento moloch a každého řídí a kontroluje. Má osobní asistenty, které kontroluje každý den a to opakuji, každý den telefonátem do kanceláře v 8:05 ráno a v 16:55 odpoledne, jestli už jsou v práci. Na palici. Budova má parkoviště, ale každý zaměstnanec musí, pokud chce parkovat dole v podzemní garáži, platit ze svého platu $65/měsíčně, což je dost. Teď potom, co budovu prodal, to parkovné taky možná půjde nahoru a to ho už asi nebude zajímat. Co pro něj jsou zaměstnanci, to jsou jen ovce. Zatím tedy řekl, že rozdíl bude dotovat ze svého, tak se uvidí.

No ale vraťme se zpátky na oslavu. Karen se nakonec podařilo dostat sestru i s jejím mužem na oslavu dostat a tak jsme všichni čtyři vyrazili. Dresscode byl v duchu gansterek třicátých let. Tak jsme se podle toho trošičku pošéfovali, ale musím říct, že jsme byli asi jediní. Skoro všichni ostatní byli oblečeni naprosto normálně.

Uvnitř už to žilo a také spousta nahých žabiček. Jinak ale není o čem psát. Uvnitř byla spousta nahých žabiček, to ano.

Hodně dobré jídlo na švédských stolech, ale to je tak asi všechno. Ani proslov Larry neměl a to jsem čekal, že něco po čtyřiceti letech kvákne a on nic. Jen tam tak seděl uvnitř sám a koukal jakoby do dálky na podium, kde se potácely žabky u tyčí na obou stranách pódia.

Venku byl ten bufet s jídlem a zdálo se, že to tam alespoň trochu žilo. Bylo tam pár takových velkých kostek s matracemi, co jsou třeba kolem bazénů a na nich se děly orgie. Žabky a taky paťáci s trenýrkami od Hustleru se tam roštovaly. Klidně jste se s nimi ale mohli vyfotit. Byly za to přeci jen dobře zaplaceny.

A to nebudu asi daleko od pravdy, když řeknu, že tam taky žabice lovily, kdo koho sbalí na noc na kšeft.

Venku se tam doslova pořádaly orgie, jelo to tam jako docela dobře. Všechny žabičky a paťáci se ochotně nechaly fotit, dostaly za to však taky dobře zaplaceno.

To jídlo bylo moc dobrý a já jsem byl spokojen. Došel jsem si asi třikrát přidat.

Nebyli jsme tam ani tak dlouho. Od osmi do půl jedenácté a to bohatě stačilo. Čekal jsem tedy, že to bude velkolepější, ale už na to asi Larry nemá. Ale tak co, darovanému koni na zuby nehleď. Jeli jsme spát. Neměl jsem tam mého kamaráda Rona Jeremyho. Slyšel jsem, že měl infarkt a tak se nemohl dostavit. Chudák jeden… J

No nic, budu končit. Mám toho moc, ale teď pojede jeden článek za druhým. A konečně dorazím do Las Vegas. Byli jsme tam před dvěma týdny a konečně jsem se dostal na místo, které jsem vám chtěl ukázat, tak se těšte. Ahoj příště.