Jax sem v LA koupil biz (business)

Než dokončím výlet v New Yorku, je tu jeden velký update ohledně mého života a živobytí tady v Los Angeles. Začátkem listopadu roku 2011 jsem se octnul na LAX, vyplivlo mě letadlo s kufrem v ruce a hochu starej se...

Abych to trochu poupravil. Přesně tak to nebylo, ale prostě jsem toho času přiletěl do neznámé země, doma jsem všechno opustil, rodinu, všechny přátele, rodný dům s tím, že tady začnu úplně od znovu. Přiletěl jsem za manželkou, která se tady narodila. Čecháček co chce spasit svět a možná okusit ten "Americkej sen", kravina co?...no uvidíme.

Začalo to střední školou. Tenkrát jsem nevěděl, co budu dělat. Takový ty klukovský sny bejt ajzenboňákem, popelářem…pak nakonec pilotem dopravního letadla. Nic z toho se nekonalo. Skončil jsem na SPŠS Stavební v Dušní 17, obor Vodní hospodářství. V roce 1989 jsem tam napochodoval a ani jsem se nevysmrkal a byla revoluce. To byly časy… Nic, čtyři roky uplynuly a já jsem pokračoval na vejšku. Jak jinak, ČVUT Stavební v Dejvicích, obor Vodní stavby a vodní hospodářství. Jó to byly časy… na to dodnes vzpomínám. Prolezl jsem to, řekl bych bez většího zaškobrtnutí v nejkratší možný čas a pak najednou jsem nevěděl co a kam. Zkoušel jsem to v hoteliérství…nevyšlo to. Otec mě proto poslal na vyučenou do Kanady naučit se pořádně angličtinu. Sedm měsíců v Londonu, Ontario bylo asi mojích nejlepších měsíců života. Čas se ale naplnil a já se octnul zase doma a co teď? Nastoupil jsem tedy do mého prvního zaměstnání v oboru, do Metrostavu. Nikdy bych nevěřil, ale bylo to moje první pořádné zaměstnání a nebýt toho, že jsem tam potkal mojí budoucí ženu, která mě posléze přitáhla do LA, asi i poslední. Měl jsem velkou kliku na partu lidí v našem týmu a hlavně na mého šéfa. Vděčím mu za mnohé. Takových lidí na světě pomálu a já jsem neskonale rád, že jsem měl tu čest s ním sdílet ty společné roky života. Stali se z nás velmi dobří přátelé a já kdybych nemusel pryč za ženou, nikdy bych mu neutekl. No ale osud tomu chtěl a já mu musel, že končím, rvalo mi to srdce…

Takže v Metrostavu jsem byl od nejakýho 07/2001 do 10/2011 a pak to vyplivnutí na LAX.

A teď co? Kam se vrhnout. Pokud se sem dostanete, jste nuly. Vašemu vzdělání a diplomu nikdo nerozumí. Existuje sice jakási transformace, evaluace vašeho vzdělání, ale po trochu pátrání kolik by stálo peněz a času jsem toho ihned nechal. Stálo by to ranec a toho papírování by byl nesmysl. Raději znovu vychodit pár semestrů tady a pořídit di místní diplom možná jednoduší. Nicméně taky zdlouhavé…já přece ty nýýduju hned teď, musím nějak bydlet a jíst. Rok, 2011 a stavebnictví stále v depresi, krize pokračuje. Hledání místa je ta úplně nej věc ze všechno, co jsem chtěl dělat. Obzvláště, pokud vám do toho žena kecá co všechno musíte měnit na životopisu pokaždé, když to posíláte. Jako nula a posílal jsem životopis i na manuální práci. Když jsem tam psal moje vzdělání, častokrát jsem si říkal, že pokud to čtou a vidí paťáka s diplomem, jak se zkouší sehnat práci ve skladu, nebo na parkovišti…no nevím. Navíc autorizovaným inženýrem. Tady se tomu říká PE (Professional Engineer a berou za to mordu, pokud má kulatý razítko)

No ale poslal jsem to taky jednomu člověku, co se stará o bazény, akvárka, fontány a jezírka s koi kaprama. Odepsal a dali jsme si schůzku. Vzal mě. Začal jsem někdy v únoru 2012. Začal jsem pro něj pracovat. Mzda byla někde kolem $400/týden. Tak to šlo měsíce a rok. Postupně to rostlo na $450/týden, pak $520/týden a poslední měsíce to bylo $577/týden. To máte něco přes $2300/měsíc, pokud měl měsíc 4 týdny a $2885/měsíc, pokud měl měsíc 5 týdnů. To už je na český poměru schone, ale na americký poplatíte nájem, telefon, jídlo a jste na nule. Takže nic, budu muset něco vymyslet. Takhle to šlo od toho roku 2011 až do minulého října. Tenkrát se tak nějak zmínil, že to jeho biz prodal. Ukázal mi čísla, dělalo mu to měsíčně kolem dvanácti talířů, ročně tedy $144.000. Chtěl za to $88.000 s tím, že mi nechá veškeré vybavení, auto a že mu to můžu zaplatit na splátky. Pro mě ideál, jdeme do toho.

5 minut před dvanáctou se ale najednou cuknul. Že prý nejsem ready a že bych ztratil klienty a přišel o příjem a nezaplatil. Přičemž to byl nesmysl. On totiž začal podnikat ve stavebnictví a chtěl se vrhnout do stavby vodních staveb. Zase jsme u té vody….já, vodní hospodářství, střední, vejška….furt je tam ta voda.

Chtěl stavět fontány, bazény atd. Chtěl to jen nasmlouvat, najmou Hispánce a jen dozorovat…no možná, říkám si pod vousy. Takže už se nechce tahat s servisem, chce to prodat.

Někdo mu ale nejspíš řekl, nebo si to uvědomil sám, že pokud ten servis prodá, přijde o zaručený a stálý měsíční příjem. „Máš tam toho vola, co ti to celé vobstarává, je na něj spoleh. Vyhrál si s ním loterii. Nezbavuj se toho, když jen sedíš a kolektuješ dukáty!“

Takže z prodeje sešlo a já byl z toho na palici. Nicméně mě to nakoplo k tomu, že jsem si založit firmu, jméno, udělal jsem si licenci, pojištění, adresu firmy, mail box, certifikaci, bond a bůh ví co ještě…jo udělal jsem si webovky. Všechno potají, aby o tom nevěděl. A začal pomalu ale jistě nabírat svoje klienty. Až jich budu mít tolik, že mě to uživí, tak ho opustím. Webovky jsem poklobal z 80% sám (nastudoval jsem kvůli tomu tutoriály a z úplného neznaboha jsem je utvořil k obrazu svému) a 20% mi pomohla jedna dobrá kámoška. Všechno košer, místo textu mého jména obrázek, aby ho google roboti nelistovali, kdyby si náhodou hledal moje jméno. Založil jsem si google number…všechno v cajku.

Najednou je tady léto 2015 a já zjišťuji, že se konečně mohu osamostatnit. Koupím si svůj náklaďák, viz. http://tomaskohoutek.blog.idnes.cz/c/471502/new-truck-muj-novy-nakladak.html

A dojde na konečné řešení. Tenkrát v tom roce 2011, když jsem to musel oznámit Petrovi, mému šéfovi, mi do řeči nebylo, byl jsem z toho fakt smutnej. Dnešního dne jsem ale cítil úlevu. Už jsem chtěl prostě pryč, být svým pánem a tahle práce mě svazovala.

Standardem tady je dvoutýdenní lhůta. Poslal jsem tedy výpověď emailem a čekal, co se bude dít. První týden jakoby nic. Tak jsem se připomněl a najednou začal kolotoč. Napsal jsem, že bych mohl někoho zaučit ty poslední dva týdny. Jeden ale už utekl. Věděl jsem, že hned tak někoho nesežene. V neděli mi napsal, že někoho na pondělek má. To se mi nehodilo do krámu, páč jsem poslední dva měsíce dělal jak jeho, tak svoje klienty a bylo toho morda a makal jsem od rána do večera i o víkendech. V pondělí ráno přišla textovka, že chlap se něj vybodnul. Fuj, úleva… Nicméně „mám někoho jiného na úterý“. No tak v úterý ho vyzvednu a jedeme pár klientů když v tom zajedu na pumpu pro benzín a povídám mu: „No, tak běž mazat koupit benzín“. „Já nemám kartu“, „Tak kup za hotový“, „Nemám“ Tak volám, co mi to poslal za vola, že nemá peníze a že přece musel věděl, že já už nebudu nic kupovat. Paťák se normálně sebral a odkráčel po svých od pumpy, že na to sere. V tom mi bylo jasný, že nikoho jiného, jako jsem já hned tak nesežene. Zbýval možnost, že to někdo koupí. S nápadem, jestli to nechci koupit jsem vyvedl z omylu a odmítnul jsem ho.

Nicméně asi ze zoufalství se mi po pár dnech ozval, jestli bych to nechtěl koupit. Konečně totiž zjistil, že mám taky firmu. On totiž tento business má cenu nulovou, anebo cenu takovou, za kterou je někdo ochoten to koupit. Kupujete totiž jen jmenný seznam klientů a není záruka, že s vámi půjdou. Ono mezi námi ze začátku bylo jiskření, to víte, když se dozvěděl, že mám taky firmu a všechno jsem udělal za jeho zády. Pak ale uznal a ocenil a nabídnul mi prodej jeho klientů, jeho 33 klientů za $33.000 rozložených do jedenácti splátek po $3.300. Těch jeho 33 klientů stále zarábí něco kolem desetníku každý měsíc. Takže když do toho půjdu, po odečtení nákladů mi stále zbyde víc, než co jsem od něj dostával za práci a po 11 měsících to bude moje. Takže nakonec z $88.000 jsem to koupil za $33.000. V momentě, kdy tohle čtete se ze mě stal majitel businessu a jsem svým pánem. Nikdo mi už nebude mluvit do toho, jak to dělám, kde všude jsem ještě nebyl atd.

Svých mám 27, dohromady tady 60 a dělat jich 12/denně je na palici. Dobrovolně se tedy vrátím do situace před dvěma měsíci a budu toho mít plné brejle. Budu muset někoho dropnout nebo najmout extra sílu, aby mi s tím pomohl. Bude to síla, ale dám to. I kdybych měl teď 5 nebo 10 let makat, pak se na to můžu vybodnout a hodím šunky na stůl.

Je to Americký sen, nebo ne? Ještě nevím. Výnosy vypadají dobře, ale nákladová strana je taky náležitě propečená. Je tady draho a peníze jen tečou. Tu máš! On to dělal od roku 2007, začal s pěti stovkama a teď klove baráky. Třeba se tam taky jednou dostanu a vrátím se do mého oboru, i když v podstatě v mém oboru stále sem. Ta voda mě doprovází celým mým životem a jsem tomu rád.

Tak zase za týden ahoj.