Jak jsem vyrobil jídelní stůl

Dnes vám ukážu, jaký jídelní stůl jsem pro nás vlastnoručně vyrobil. Jsme krátce v novém bytě, a jelikož máme ještě pár kusů nábytku darovaných, především jídelní stůl (který se do našeho bytu svým designem už dávno nehodí), rozhodnul jsem se, že pro nás stůl vyrobím.

I když jsme původně chtěli nový stůl koupit, nic co by se nám líbilo nebo bylo finančně dostupné prostě nebylo. Buďto děsně drahé, hrozně ošklivé anebo „fórovina“ (drželo to pohromadě jakžtakž).

A tak jsem si řekl, že stůl prostě vyrobím. I když jsem to nikdy nedělal, naprostej amatér Váňa, šel jsem do toho. Představu jsem měl, předem jsem věděl, co k tomu budu potřebovat, zkouknul jsem pár videí na youtube a to mi stačilo na to, abych získal sebejistotu a přesvědčení k tomu, že to zvládnu. Mnozí z vás, kdo to budou číst a jsou truhláři nebo ti co to mají jako koníčka mi prominou, pokud jsem někde v procesu výroby udělal přešlap. Nejsem truhlář, nikdy jsem nebyl. Toto bude fakt moje první práce se dřevem, ale po této zkušenosti bych se tím klidně živil. Je to nádherná práce.

Tak se na to pojďme spolu podívat. Od myšlenky po finální výrobek se toho událo dost a trochu jsem měnil plány (jen „po tenku“), ale musím se o nich zmínit, abych vás uvedl do obrazu. Moje původní myšlenka byla taková, že chci čistě jednoduchý, krásný, designový jídelní stůl. Žádnou fórovinu, které se budou klepat nohy, žádnou láci viz. Ikea. Začal jsem u rozměrů, ty jsem si stanovil na 36“x60“, což je na cm dejme tomu 90x150cm. Výška klasická 76cm. Moje představa byla taková, že bych to udělal ze tří fošen, každá o šířce 1 stopy, tj. 30cm, slepených k sobě v celé délce stolu, tj. 150cm. Do rohů bych dal nohy 10x10cm a po obvodu bych pod desku stolu přidal podporu ve formě další fošny v šířce nohou, tj. 10cm. Pro vaši představu něco takového.

Jednoduchý i pro mne na výrobu, pořádně masivní kusy dřeva, aby to vydrželo a přitom vypadalo péckózně. Taky jsem chtěl použít  vintage nebo také reclaimed wood, což znamená sešlé věkem, již použité dřevo.

Mimochodem, tady se trochu zastavíme, protože tohlě mě děsně zajímalo. Tady je s použitým, sešlým věkem dřevem neuvěřitelný business. Vůbec nevím, jak to chodí u nás doma v Čechách, ale tady vidíte v doslova každé nové restauraci, která se otevře, design uvnitř restaurace vytvořený z tohoto vintage/reclaimed dřeva. Je to někdy až fantastický, jak skvěle to vypadá. Mám rád patinu a kor tady v Californii, kde svítí sluníčko skoro imr, pokud necháte dřevo povětrnostním vlivům, neopatříte ho žádnou ochranou, za pár let vám vykouzlí neuvěřitelné věci na povrchu dřeva. Někdy to trvá dekády, ale právě tohle dřevo z „bouraček“ starých budov jde neuvěřitelně na odbyt. Opakuji znova, je tady z toho velmi dobrej kšeft. Obchodů s tímto artiklem zrovna není mnoho a tak jsou kvůli kutilům, majitelům restaurací, kteří pro svoji vizi toho dřevo potřebují, doslova zlatým dolem. Koupíte dřevo z „bouračky“ nebo někde vám ho dají prostě zadarmo, za to že to odvezete a obratem ruky to střelíte za palici. Řeknu vám rovnou, takové dřevo není levné a já to nebudu dávat sem do tohoto článku, ale napíšu o tom jeden z následujících, ale z toho dřeva se dají dělat fantastické věci a obklady a tak to bude leckoho zajímat.

Ale pojďme zpět k našemu stolu. Představa byla tedy jasná a já začal při mé práci objíždět místa, kde bych mohl toto dřevo koupit. O jednom místě jsem věděl a pak mi jeden kámoš řekl o jedné pile, kde prodávají i exotické dřevo. Najednou upoutal mojí pozornost slovem „Zebrawood“ a že je prý drahé. To bylo pro mne jako magnet a ihned jsem vygooglil adresu a zjistil, že to je kousek od jedné mojí štace. Zajel jsem tam tedy ihned. To místo se jmenuje „House of HardWood“ a tady je adresa: www.houseofhardwood.com

Zajel jsem tam a byl jsem u vytržení, co všechno tam měli. Od klasického dřeva všude k dostání až po exotiky typu Ebony, Padouk, Wenge, Zebrawood  Koa a Zirocote. Když už stůl, tak pořádnej a zeptal jsem se na Zebrawood. Když už ho ten můj kámoš zmínil a měl jsem ho v palici, tak po americkým heslu „Go big or go home“ jsem se zeptal na to, kolik by mě stál materiál na vrchní desku v tloušťce 2“. Odpověď mě trošičku zaskočila. Frayer mi řekl, že v této tloušťce by materiál stál $1.100….jen materiál!!! Chtěl jsem pořádnej stůl z pořádnýho dřeva, ale dávat dvacetník jen za matroš na vrchní desku se mi zrovna nechtělo. Potomek na cestě, stále ještě ne moc dobře na tom finančně a tak jsem utřel pot z čela a přestal lítat v oblacích a pomalu se vrátil zpět na zem. Byla by to pecka to udělat ze Zebawood, fakt byla, ale v tento okamžik jsem tuto myšlenku vzdal. Ale jen se podívejte, jak fantasticky to dřevo vypadá.

Má na sobě takové ty pruhy, a pokud ho přilepíte k sobě, udělá to nesmyslný tvary. V životě jsem takové dřevo předtím neviděl. Stojí $25,95 za 30cmx30cmx2,54cm kousek dřeva, pětikilo za čtverečnou stopu v tloušťce jednoho palce!!!! Pak mě napadlo to udělat jen z polovičního materiálu. Prostě místo 2“ tloušťky to udělat jen z 1“ a pod to dát jako podporu nějakou desku z dřevotřísky nebo něco podobného. Vypadlo z něj, že by to bylo za $780. A tak jsem si říkal, že to nějaký divný, že by to mělo stát půlku a že mě chce chlapec obrat. Navíc jsem nechtěl dělat nějakou Ikeovinu, kdy to na povrchu vypadá dobře a pod povrchem je dřevotříska, která vám při polití vodou nabobtná a praskne. Ne, nic takového. Proti Ikee nic nemám, ostatně máme doma pár věcí odtamtud, ale touto cestou jsem se vydat nechtěl.

Zklamán jsem odjel na další místo, které prodává to vintage dřevo. O tom bude následující blog, takže jen krátce. Zaujalo mně tam pár věcí a chtěl jsem to koupit, ale při vyslovení : „Pokud budete platit hotově, uděláme vám super cenu a nemusíte platit daň“ jsem zase zklamán odejel pryč, aniž bych něco koupil. Neměl jsem sebou hotovost a jezdit někam vybrat se mi nechtělo.

Druhý den na to jsem měl první štaci u klienta, kterého asi mnozí z vás budete znát ze seriálu „Jak jsem potkal vaši matku“ a to přímo Teda. Čistím mu takový vodopád, co má vzadu na zahradě a jsem tam každý dva týdny. Má, resp. měl tam takovou terasu ze dřeva, a když jsem tam ten den přijel, všechno bylo zbourané a vyskládané dole u silnice na chodníku. Koukám na to dřevo a najednou mě napadlo, co kdybych si to dřevo vzal a stůl udělal z něj.

No co, zkrátím to. Prostě jsem se nikoho neptal, naložil to do auta, ujistil se, že toho mám dost, vyčistil vodopád a jel jsem dál.

To dřevo bylo ošlehané zubem času, neslo na sobě stopy patiny, a jak jsem si původně myslel, mohlo být ideální na stavbu stolu. Zahradník mi řekl, že to je red oak (červený dub). Si říkám dub je tvrdé dřevo, je to cajk. Pln elánu, že jsem sehnal dřevo úplně zadarmo, mi vydrželo jen do té doby, než jsem zjistil, že to red oak vůbec nebyl. Bylo to „redwood“. Redwood není nic jiného, nežli sekvoje. Je to měkké dřevo a má nesmysl třísek. Hlavní problém v tom dřevo byl, že bylo za ty léta špinavé a pokud jsem chtěl zachovat tu patinu, neměl jsem jak ho očistit. Prostě jsem to dřevo nepoznal a ihned potom, co jsem zjistil, jak se věci mají, jsem dřevo zklamaně vyhodil. Ne, že bych ho vyhodil, ale uskladnil „na potom“ na jednom místě. Ale o tom více napíšu v následujícím článku.

Ať se trochu hneme dál… Dřevo jsem vyhodil, trochu zklamán jsem se vrátil na původní místo činu a to do House of Hardwood. Smířen s tím, že to udělám z třešně nebo nějakého levnějšího materiálu.

Dorazím tam a koukám na velkou bednu ihned vedle vrat. Mají tam rovnou dvě a v každé jsou odřezky a kousky z prken/fošen, co jim zbyly při krájení. Každej kousek měl na sobě tužkou napsanou cenu a já na to koukám a koukám a v tom mě napadlo… „Co kdybych koupil tyhle zbytky, co nikdo nechce za pusinku a poslepoval bych je dohromady, prostě udělal takovou mozaiku?“ To byl mžik, ale rozhodují okamžik, ve kterým se mi v hlavě zrodila myšlenka na náš nový jídelní stůl.

Začal jsem se tím prohrabovat a vybírat kousky pro náš stůl. Ceny se pohybovaly od $4 až po $60 v závislosti na velikosti a typu dřeva. To samozřejmě nebyla konečná cena. Podle toho za kolik vezmete, vám na to dají ještě 30% dolů. Takže jsem se pustil do vybírání a začal mozaiku pěkně skládat na takovej vozejk, co tam měli na převážení.

Nejdražší kousek dřeva byl ten vlevo navrchu s tím oranžovým X-kem. Ten stál před slevou $33, je to Teak, jedno z těch drahých dřev. Krásně voní a pouští olej. Paťák mi říkal, že Teak lidi kupujou vesměs pouze na jejich lodě opravit si palubu.

Kousky jsem krásně vyskládal na ten vozejk v rozměrech, jaké jsem potřeboval s tím, že tahle nějak to poklobu. Frayer mi to spočítal, koupil jsem k tomu lepidlo od nich (když už tam i veškerý nábytek pro zákazníky vyrábí, tak budou mít kvalitní a já nebudu muset pátrat někde v Hornbachu po lepidle) a jel jsem začít vyrábět stůl…

Jinak, takhle to tam vypadá.

Začínáme se skládáním mozaiky.

Tady jsem už jednotlivé kousky nařezal na potřebné velikosti a poskládal dohromady. K řezání jsem použil tzv. mitter saw, což je taková ta klasická kotoučová pila, která ovšem dělá docela přesný řezy pod úhlem, jaký si zvolíte.

Schválně jsem nechal některé ty kousky, které byly opatřeny nátěrem černé barvy, koukat tou stranou ven. Na každém boku desky byl jeden kus barevný. Ta barva ovšem znamenala, že ta strana není rovná, nebo že je nějak poškozená. S tím jsem počítal, ale chtěl jsem zkrátka nechat co nejoriginálnější vzhled. Když už nebudu mít patinu, tak alespoň reálný stav dřeva. Na mnoho videí, když se podíváte na youtube, tak tam tyto vady přímo vyrábějí. Ať už tím, že finální vrstvu pojedou kotoučovkou, nebo popálej plamenem, až po tetování horkejma šroubama.

Abychom si ještě ujasnili, z jakých všech druhů dřeva jsem to vyrobil, mám pro vás tento obrázek.

Jakmile byla mozaika pohromadě, všechno sedělo, mohlo se začít se slepováním. Strávil jsem hodně času sledováním videí, jak na to. Jestli požít mimo lepidlo ještě kolíčky nebo tzv. piškoty. To jsou takové dřevěné placičky ve tvaru elipsy, udržují se v uzavřené láhvi a potřebujete k tomu speciální pilu, která vám vyřeže do boku fošny díru, do které dáte lepidlo a tuto piškotu. To samé je na druhém kusu, který k tomu chcete přilepit, a jednoduše obě části do sebe zapadnou. To samé v bleděmodrém je s kolíčkem. Tam si vystačíte s obyčejnou vrtačkou. Práce s touto speciální pilou je jednoduchá a slouží to víceméně k tomu, že se pak nezaobíráte tím, jestli máte obě části ve stejné rovině, protože vám to zajistí právě ty piškota. Ta pila byla za $100, nikdo jí na půjčení neměl a mě se nechtěla zrovna kupovat jen kvůli tomu a tak jsem se rozhodnul, že to udělám bez toho. Nicméně jsem se ptal a bylo mi řečeno, že stejně nejvíc vydrží lepidlo, pokud něco praskne, tak je to ta piškota. Piškota, jak je v uzavřené nádobě, tak pak po vložení do vyřezaného pouzdra nabobtná. Ale nic, jedeme dál.

Tady už začíná slepování. Deska stolu mám tedy rozměry 36“x60“ (92cmx152cm) a tak nějak se mi podařilo jí nechtěně rozdělit na tři stejné části o velikosti 36“x20“, což pak v zápětí se ukázalo jako docela dobré.

Slepování pod širým nebem bylo super. Obzvláště, když se můžete kochat takovým výhledem na downtown LA, ale po dvou dnech jsem toho musel nechat. Bylo to u kámoše, který bydlí tak 20 minut autem od nás a já pochopil, že dojíždění každý den z práce k němu a pak zpět domu nebude to pravé ořechové. Navíc máme na krku „zimu“ a začíná se stmívat už poměrně brzy. První ze tří částí jsem slepil na jeden zátah. Tuto část můžete vidět vlevo na obrázku. V další pokračování jsem zvolil postup slepovat vždy jen dva kusy, ne víc. Tudíž to zabere o mnoho víc času. Na lepidle se píše stáhnout to svorkami na min 30 minut a namáhat tlakem nebo tahem až po min. 24 hodinách. Já nechával svorky po celý den. Vždy po práci jsem slepil dvě části a nechal do druhého dne. Koupil jsem si na to ty svorky, které tam vidíte. V počátku jsem dvě délce 24“ a jednu o délce 36“.

No a tak jsem se rozhodnul, že zbytek budu muset poslepovat u nás doma. Bordel z řezání už nebude, tak jsem to přitáhnul do bytu, holt tady barák zatím nemám, abych to mohl dělat v garáži nebo na zahradě a tak musel vystačit byt.

Takhle to vypadalo zhruba po týdnu, kdy jsou slepené všechny tři jednotlivé části, ale nejsou slepené k sobě a celé je to před broušením.

Vrátil jsem se do shopu, abych koupil materiál na nohy a výztuhy pod desku. Měl jsem představu, že udělám nohy 10cm tlusté a stejně tak jsem chtěl, aby měl stůl tloušťku desky. Jelikož tedy dosavadní tloušťka byla 4,5cm, musel jsem přidat po celém obvodu pod desku fošnu, která jednak bude dělat podporu a jednak zajistí u pohledu cílenou tloušťku desky stolu.

Některé názvy jsem v životě neslyšel.

Zase naše známé bedny. To Claro bylo jednak děsně drahý a jednak těžký, jako prase. Ten kousek trámu vážil snad 30 kilo. Je to v podstatě dolní část ořechu, velmi tvrdé a těžké dřevo. Používá se na velmi drahý nábytek a převážně na pažby zbraní.

Přivezl jsem tam to svoje dílo, paťák na to kouká a nestačí se divit a povídá: „Velmi slušná práce. Škoda, že mě něco takového nenapadlo udělat.“  Chtěl jsem koupit dřevo na ty podpěry a nohy a vnuknul mi myšlenku, že bych mohl nohy udělat taky ze zbytků dřeva. V ten moment mi zády projela energie kundalíny a věděl jsem, že tudy cesta vede. Okamžitě jsem prohrabal bednu, vytáhnul kusy, co jsem potřeboval na nohy a na ty fošny pro podpěru mi frayer povídá: „A co takhle Beech (buk), ten je z Evropy a ty seš z Evropy, to je tady rarita.“ A tak jsem tak říkal pro sebe: „Ty vole, já jsem tady v tý Améře a koukám tady na to exotický dřevo a chtěl bych do svého stolu. Já nepotřebuju dřevo, na který jsem zvyklej z domova.“ Ale nechal jsem to bejt, v okamžiku, kdy zahlásil, že mi udělá super cenu, jsem po buku skočil jak slepici po flusu a byl klid. Krátké strany jsem tedy nakoupil z buku a dlouhé z mahagonu. Já ani nevím, jak to u nás chodí. Jestli se dá sehnat na pile krom borovice, jedle a smrku taky něco jiného a kolik to stojí. Asi bude buk, dub, ořech a olše, ale co ostatní. Možná by o tom někdo mohl ztratit slovo v komentářích. Docela by mě to zajímalo.

No nic, začal jsem slepovat i nohy.

Musel jsem si kvůli tomu pořídit další dvě svorky 36“ a čtyři malé 12“. Taky jsem začal slepovat ty tři desky dohromady. Pro to jsem musel dokonce koupit dvě svorky o délce 50“, největší, jaké tam prodávají.

Tady už máme dvě desky přilepené k sobě a na tom jsou položené taky už budoucí tři nohy. Oříšek nastal v okamžiku, kdy jsem potřeboval přilepit poslední, třetí část už ke dvěma slepeným. Na to bych potřeboval svorky o délce 60“ a ty v krámě neměly. Takže na pomoc musely přispěchat hevery z našich aut. Přinesl jsem dva hevery na výměnu kol a rozepřel je mezi stěnami bytu.

Posuneme se dále, abychom to už ukončili. Takto vypadaly nohy po slepení a broušení.

No a co dál? Koupil jsem další dřevo na podpěry pod deskou, které opticky také zesilovat tloušťku desky tak, aby byla stejná, jako tloušťka nohou, tudíž 3,5“. Budou po celém obvodu a také budou ztužit pevnost nohou, aby se neviklaly.

Asi takhle:

Začal jsem to celé lepit dohromady a do toho tady byl svátek Díkuvzdání. Myslel jsem, že to do té doby budu mít hotové, ale prostě to nevyšlo. Navíc moje žena ve 41 týdnu požehnaného stavu a vy nikdy nevíte, kdy se to stane. Takže krůtu jsme museli koupit předpečenou v Whole Foods se vším všudy za bratru $130. Večeře proběhla v pořádku, bez stolu pochopitelně. To bylo ve čtvrtek a nastala sobota, já uprostřed lepení, když se najednou budoucí dcera rozhodla, že se vydá na onu cestu ven na tento svět. Věc, která vám změní život. Byla sobota a my jeli do nemocnice. To je ale na jiný příběh. O den později přišla na svět naše dcera Natalie. Pochopitelně, že stůl musel jít stranou, práce se zastavila. Tím, že jsem nepřilepil ty podpory hned, jak jsem je přivezl, tak se trochu srazily. On je totiž řezal z velkého bloku a bylo to zřejmě trochu vlhčí. Na tom předchozím obrázku to krásně pasuje s deskou, ty dvě nohy a podpěra dohromady dají přesnou délku desky. Teď to bylo ale o 1-2 mm celé kratší. Musel jsem to prostě nechat a řešit lepidlem. Truhlář by lepil kostru nohou s těmi podpěry asi zvlášť a pak na to celé přifařil desku. Přemýšlel jsem o tom, ale i jiném způsobu, jak to vyřešit s tím nářadím, co mám a přišlo mi jako nejlepší varianta lepit nejdříve podpěry a pak postupně jednu nohu za druhou. Přilepil jsem tedy nejdříve ty kratší podpěry, pak ty delší (ty jsem taky přitáhnul vruty do desky. Ty delší se totiž trochu vlhkem pokroutily a bylo by velmi obtížné to lepit tak, aby mi obě hrany s deskou přesně lícovaly. Jakmile byly podpěry, začal jsem lepit nohy. Byla to celkem hodinářská práce, abych udělal přesné úhly 90 stupňů.

Tento proces zabral další zhruba týden, protože jsem svorky vždy nechával raději celý den.

Tady můžete vidět, že jsem si i dopomáhal stejně dlouhým kouskem dřeva, jako je podpěra a tu jsem svorkou stáhnul s konci vždy dvou nohou. Tím jsem docílil, že se nohy nerozjížděly. A jak vidíte, všechno jsem dělal doma, takzvaně „na koleně“, takže každý z vás si to může také udělat.

No a po nějakém tedy týdnu jsme v cílové rovince. Stůl je hotov. Teď už jen napustit teakovým olejem a může jít „do provozu“. Mám z toho strašně velkou radost, že se mi to povedlo a že to není žádná „fórovina“, která se vám rozpadá pod rukama. Je to krásná práce!

Co na to říkáte? Klidně to svedete taky, když jsem to dokázal já, tak vy taky. Tenhle stůl si to krásně rozdá se stoly za $1,500 někde v Beverly Hills v shopu s nábytkem, možná i víc. Asi vyrobím ještě jeden na kšeft.

PS. Na spodek každé nohy jsem dal takovou tu plsť, aby nepoškrábaly podlahu a původně jsem jim chtěl dát „bačkory“ z měděného plechu. Měď by byla zapuštěná, aby její povrch lícoval dřevo. K tomu ještě nedošlo, páč mi dal jeden klempíra nabídku za $400. No nejsem blázen, abych za to vyhazoval takový peníze, když stůl stál méně. Možná si je spíchnu také sám, ještě uvidíme… :D