Výlet do New Yorku - část 1.

Dnes bych chtěl ztratit pár slov o New Yorku, kde jsme byli se ženou a naší půlroční dcerou. Manželka má totiž novou práci, a jelikož její šéf pracuje v New Yorku, poslali jí na trénink do jejich kanceláře právě do New Yorku.

Ale abych to zkrátil, jak říkají amíci: „long story short“. Zaplatili jí letenku, ubytování, stravu, a takže jsem se k ní defacto přifařil. Stačilo mi koupit letenku pro sebe a razilo se. Málá letěla zadarmo (do 2 let).

Původně měla letět v pondělí a vracet se v pátek. To by ale byla furt v práci a New York bychom si ani neužili společně. Rozhodli jsme se tedy letět už v pátek a mít celý víkend pro sebe. Postupně vám ukáži, kam se všude podíval a co všechno jsem ochutnal. Pro někoho to bude nuda, páč už tam mohl/mohla být, ale píši to také pro lidi, co v těchto končinách nikdy nebyli a tak to možná bude dobrá inspirace. Předem předesílám, že toto byla moje čtvrtá návštěva NY a tak jsem to pojal jako něco ve smyslu „pojedu na vlnách nálady a kam mě vítr zanese, tam se zkrátka podívám“. Tudíž žádné plánování dopředu, kam zajdu…nic takového. Toto jsem si odbyl už v minulosti a byla vám to fakt parádička. Tento výlet o to ani tak nešlo, páč protože jako chlap, který má celý den na krku půlroční dceru, o kterou se musí starat, tak nějaké to cestování po NY dost dobře nejde.

Bydleli jsme v hotelu na Wall Street, a jelikož je to na jižním cípu Manhattanu, tak jsem vesměs zůstával poblíž. Nejdál jsem s prckem dostal na úroveň Central Parku. Snažil jsem jen tak chodit ulicemi a nasávat atmosféru. Karen tedy ráno odcházela do práce a já vyrazil vstříc novým dobrodružstvím.

V dnešní první části se podíváme na jednu perlu, která se celkem nedávno začala teprve stavět, momentálně je stále ve výstavbě a výstavba bude i nadále pokračovat. Jmenuje se to „High line“. Kdo byl v New Yorku poslední dobou a neviděl, velká škoda. Já tam byl naposledy v zimě roku 2008 a to ještě otevřeno nebylo. O co jde. Původně vedla městem železnice, která se táhla na vesměs ocelovém mostě, vyvýšeném z důvodů extrémního počtu nehod s městskou dopravou. Takhle byla železnice mimo kontakt s veřejnou dopravou. Bylo tomu už dávno, kdy se železnice používala a město to chtělo zbourat. Proti tomu se zvedla obrovská vlna odporu, vesměs architektů a designérů. Ty se všichni dali dohromady, dali dohromady sdružení, začali s osvětou, začali shánět dotace a peníze a projekt a výsledkem je, že město souhlasilo s revitalizací celé části na park. Původní železnice se pod dohledem x projektantů přeměnila v pochozí pěší zónu a park v jednom. První úsek byl otevřen v roce 2009, pak 2011 a 2014. Park se stále rozšiřuje, tak jak stavební práce dále postupují. V minulém roce parkem prošlo 5 mil. návštěvníků.

Ale začněme s fotkami.

Architekti se vyřádili. Samozřejmě, že koleje nejsou originální a na původním místě. Všechno se děje pod taktovkou hóóódně architektů, kteří skloubili park s původní železnicí.

Vlastně nemusíte míst strach, že vás smete žlutej taxík. Tady je to jen pro pěší. Ale narváno tam je. Je to tam "po víčko". Podůvejte se na ty lavičky a lehátka. Co kus, to originál. Prostě vzali "tůů baj fór" (2"x4" palců fošny), stloukli je k sobě a jaké máte poleženíčko.

Zeleň perfektně zakomponovaná, krásná symbióza betonu, železa a dřeva. Mrkněte na tu lavičku. Betonový pražec jakoby vystupuje ze země pod úhlem 45 stupňů a přechází ve dřevěnou lavičku. Nerezové doplňky pochopitelně nezbytnost.

Vidíte tam nahoře ty panáčky? To jsou lidi a celé to je pořád High Line. Někde jsou úseky schválně postaveny tak, abyste se přesunuli z jedné úrovně výše a mohli spatřit více krás města. Tady například stezka, nebo park chcete-li, obepíná celý dům.

Lidi tam korzují, mezi nimi i moje žena s malou na prsou a vedle to je naše kamarádka, co žije v Bostonu, ale přijela za námi na víkend.

Na okolních budovách se zase vyřádili jiní umělci.

Ostatně i okolní budovy jdou s dobou a snaží se přizpůsobit okolnímu rázu a tak je pořád na co koukat. Po celé délce stezky jsou vchody a východy. Abych upřesnil, park se táhne od 13-té ulice nahoru na sever a momentálně končí 34-té. To je u Empire State Buildingu. Oni samozřejmě budou v budování pokračovat i nadále, ale potud to je zatím otevřené. Je tam na celé trase 11 míst, kde se dá vystoupat po schodech nahoru a vstoupit, anebo dolu a stezku opustit. Je to na západní straně Manhattanu a celé je to zadarmo, je to prostě park. Můžete se tam procházet, odpočívat, psát esej, diplomku, kdákat s přáteli nebo jen tak nasávat atmošku.

Pořád je na co koukat.

Některé domy jsou v žalostném stavu, ale to je prostě New York. New York je špinavej, smrdí, domy jsou zchátralé, dřevo plesnivý, ale pokud jste tam byli, tak vám to nevadí, prostě jste ve víru dění a cokoli co vidíte vám něco přinese. Mě ostatně to nevadí, mám rád kdejakou barabiznu, jen když je na ní vidět ten zub času.

Z čeho jsem byl fakt unešenej bylo, že jak tam tak chodíte a koukáte na okolní budovy a vidíte v jednom jsou kanceláře, v druhým něčí byt, další kanceláře a zase byt a v tom všem ten cvrkot a život ubíhající... v ten okamžik se vám vybaví proč se New Yorku říká "Město, které nikdy nespí". Byla to fakt pecka vidět všechny ty lidičky za okny, jak se buď snaží vytvářet hodnoty anebo jen tak sedět doma na válendě, popíjet káves a kouřit bidlo.

Arboretum se tam vyřádilo.

Všechno příroda, žádný fejkový trávníky, jak v LA.

Ale že tam je nacpáno, někdy se tam tvořej i zácpy, ale to už tak bývá.

Těch 5 miliónů se musí někde projevit. A bude asi hůře, stalé je to poměrně nová věc. Tak pokud jste v New Yorku, tak tam upalujte.

Lidem jste nadosah. Pak už jen stačí sejit dolů, pokud jste na jižním konci stezky, popjít pár ulic do West Village a pamatujte si adresu 7 Carmine Street. Tam je podle mě nejlepší slice pizza ve městě. Jmenuje se to Joe´s Pizza.

Choděj tam všemožný celebrity a majitel ma zdech s nima fotky. Ostatně já budu i příštím pokračování putovat po zajímavých místech New Yorku, které jsem navštívil poprvé a hlavně taky kvůli jídlu. Podíváme se do úplně první pizzerie v celých spojených státech, podíváme se do sendwich restaurace KATZ´S, založené roku 1888, Soho, Noho, Tribeca...je toho morda.

Pro dnešek pokud vám prohlídka parku High Line nestačila. Pokud vám po procházce vyhládlo a dali jste si u Joea pizza a furt nestačilo, tak pro vás mám ještě jeden tip.

Nadruhý den si přivstaňte a zajděte do jednoho pekažství na "Cronut". Co že to je? No je to hybrid, něco mezi croissantem a donutem. Od toho ten název. Hned vedle jižního konce parku v části města zvané Soho, v ulici Spring Street je jedno pekařství, Dominique Ansel Bakery se tomu říká a tenhle kulinář právě vymyslel už výše zmiňovaný Cronut, dal si to jméno dokonce zaregistrovat, aby ho nikdo jiný nemohl používat. Pekařství najdete tady: Dominique Ansel Bakery 189 Spring Street, New York.

Pekařství otevírá každý den v 8 ráno, ale fronta se tam tvoří už od šesti. Já tam šel zjistit, co že to ten Cronut je. Dorazil jsem tam náhodně něco před sedmou a podívejte na to frontu.

Dostal jsem pořadové číslo 53. Byl tam sekuriťák, co se staral jen o frontu, lidem dával čísla a neustále si celou číselnou řadu opakoval. Oni totiž vyrobí jen limitovaný počet Cronutů každý den a po vyprodání už je prostě po zbytek dne nemají. Od toho ta fronta. Mají jich tak kolem dvěstě, byl jsem v cajku...uf.

Nicméně jsem tam musel přes hodinu vystát tu praštěnou frontu a připadal jsem si, jak ovce ve stádě. Čas od času vylezla ven asi provozní nebo co byla a lidem vysvětlovala, jak to funguje, co Cronut vlastně je, jaký je způsob výroby a pak každýmu vlepila něco na zob, za to že tak dlouho čekáme. Na palici.

Uvnitř, pakliže tam to hodinu vystojíte, tak to vypadá, jak v nějakém evropském cukrářství, resp. jak u nás v cukrárně pod kostelem. Je to přeci jen něco jiného, než ty americký cookies anebo mufiny a bagely...to je hnus.

Maximální počet, co si můžete koupit je dva Cronuty na osobu. Víc ani ň, takže zapomeňte na to, že tam pošlete dítě, aby vám přineslo dobrotu pro celou rodinu. Maj to pošéfovaný...

Doma to pak otevřete a vykoukne na vás takovej Cronut. Celý měsíc mají jen jeden druh, každý den to samé a nadalší měsíc vymyslí jinou příchuť. Zatím se s příchutí neopakovali, od doby co začali, měli co měsíc to jinou příchuť. Minulé verze jsou k nahlédnutí na netu.

Ono je to všechno krásné do doby, než se podíváte na cenovku. Za ty dva Cronuty dáte bratru skoro 11 baků, co je na český 260 Kč...cajk ne. Ono se to ale musí alespoň jednou zkusit, neříkejte, že ne.

No a to je pro dnešek vše přátelé, za týden zase v New Yorku nashle.