New York - část 3. (poslední)

Dnes se naposledy vrátíme do New Yorku, kde jsem letošního května brouzdal ulice s půlroční dcerou v kočáře.

Už toho není moc co napsat, ale snad se mi ještě něco během tohoto psaní vybaví. Tak ale abych tak nějak začal. V prvním článku jsem se zmínil o části New Yorku zvané High Line. Vřele doporučuji si to projít, fakt to stojí za to. Začněte na jižním cípu Manhattanu a projděte to směrem nahoru, na sever. Dole si předtím můžete projít takové ty známe sojky, jako je Battery Park, World Trade Center. Mimochodem ta nová budova je příšerná. Alespoň tedy mě se vůbec nelíbí, nemá to kouzlo a byla to plná mísa kompromisů si myslím. Chtěli z toho udělat pomník obětem a taky to taky vypadá. Budova bez jakéhokoli charakteru. A mimochodem za druhé, pokud se zeptáte jakéhokoli Američana na World Trade Center, na budovu č. 7, resp. na třetí budovu, která spadla, nebude chápat a nevěřícně na vás bude koukat. Oni totiž vůbec nevědí, že nějaká třetí budova spadla. Takové znalosti ohledně jedenáctého září mají dnešní Američani, je to smutek.

Ale nic, nebudeme se babrat v konspiracích, že. Když dojdete na severní konec High Linu, a to je prosím prozatím na 34th ulici, máte volné pole působnosti a okamžitě na výběr z mnoha míst, kam se vydat. Já jsem zašel na tyto: Povinnost je zajít do vyhlášeného elektra B&H, na 420 Ninth Ave. Je to hned kousek od místa, kde končí High Line a kdo tam nikdy nebyl, tak jako by neexistoval. Maximálně doporučuju tam zajít už jen ze zvědavosti, pokud nechcete utrácet. Je to totiž obchod, jako žádný jiný. Májí tam úplně všechno, na co si jednak vzpomenete a pak i to, co by vás ani ve snu nenapadlo, že se vůbec vyrábí. Byl jsem tam před léty a bylo to o hodně menší, museli za ty léty přikoupit sousední budovy, páč teď je to obrovský. Nesmí se uvnitř fotit, tudíž vám nemohu nic ukázat, ale uvnitř mi věřte, že budete, jak v Jiříkově vidění. Když jsem si to tam procházel, kolikrát jsem si říkal: „do pytle tohle se taky vyrábí?“ Ono jedna věc hledat něco na netu, co potřebujete a víte, že se to vyrábí, ale ono se toho vyrábí daleko větší spousta, o čem nemáte ani páru. A právě všechny tyhle možné a nemožné věci tam oni mají ke koupi „in natura“. Fakt to stojí za to, tam zajít a uděláte si obrázek, jakých různých gadgets se dnes vyrábí a že to vůbec někdo dal dohromady. Tady mají stránky: http://www.bhphotovideo.com/

Hned vedle je Madison Square garden a Penn Station a dál v pozadí krásný Empire State Building.

Všechno v jedné ulici, 34th. Mezi cestou k Emiru se můžete zastavit na čumačku v největší Macys na světě, rovněž na 34th ulici.

Já ale zavítal úplně jinam a to na 37th ulici do Mood. Že vám to nic neříká? Asi ne, ale kdo sleduje seriál Project Runway s Heidi Klum, už tuší kam mířím. Ano, šel jsem vyčíhnout Swatche. Je to krásnej francouzskej buldoček, kterej nedělá nic jinýho, než že se celej den válí na zemi uprostřed obchodu s tisící látkami, pletením, nítěmi atd. Ten seriál Project Runway je klasická vyřazovačka, kdy na začátku je 16 designérů a ty bojují, kdo vyhraje. Pokaždé je vezmou právě do Mood, kde musí nakoupit látky na zhotovení úkolu a pokaždé je tam záběr právě na Swatche. Dělají to schválně, ale je to super pes. No a tak jsem si ho tam šel taky omrknout. První den jsem měl smůlu, majitel tam zrovna nebyl, ale napodruhé už jsem měl štěstí. K seriálu mě přivedla moje žena, začal jsem to s ní sledovat a musím říct, že mě to baví víc nežli jí. Sleduji to od 7. řady a momentálně se vysílá 14.-tá.

Ten pán s brýlemi je majitelem Swatche.

No, a když zajdete do Mood, tak pak už je coby kamenem dohodil k mému nejoblíbenějšímu parku na Manhattanu, k Bryant Parku. Proč nejoblíbenější? Nevím, ale asi svojí polohou a tím, že není tak velký. Je to víceméně pro ty, co se chtějí najíst během dne, koupit si sendvič, vodu, sednout si v chládku ke stolku a odpočinout si.

Je to krásnej park, není ušmudlanej, je perfektně udržovanej a okolí prostě paráda. Je z něho kousek na Grand Central Terminal, Time Square a vůbec 5th Avenue od něj je po víčku luxusními obchody. Kousek odtamtud je Nike Town, a směrem na východ úplně u vody je pak budova Spojených národů, ale proč by člověk chtěl vidět zrovna tohle?

Nechci tím říct, že by se mi nelíbil Central Park, ale Central Park je tak velikej, že jeho pořádná procházka by vydala na celý den. Bryant park oproti tomu má jasný meze. Je to tam boží. Pamatuju si, jak jsme tam kdysi s Petrem a Vladanou taky zavdávali sendviče. Jo to byly časy. Jak jsem psal v prvním článku, všechny ostatní známá místa jsem absolvoval v minulých návštěvách a nebylo mým cílem se tady o tom rozepisovat. To ať si každý první návštěvním New Yorku rozhodne sám, jestli chce vidět všechny muzea, tak jako my, jestli se chce vydat do Harlemu, kde to vypadá i dnes jak u nás na Chánově, jestli chce strávit celý jeden den v Central parku, jestli chce vzít ferry a jet kolem Manhattanu a vidět Sochu svobody. My jsme si zaplatili i 7 minutový „Feel of Manhattan“ výlet helikoptérou. Chcete se podívat do Queensu? Stačí říct a uvidíte tam všechny ty double a triple kočáry, jak mladé holčiny tlačí po chodníku, to je panečku panoptikum. Single kočár jsem tam neviděl žádný.

Vždyť jen dolní část Manhttanu, tam všechny ty čtvrtě kolem Broadwaye a Houston Street vydají na týden, než to všechno poznáte. A to jsme spolu nebyli v Chinatownu, tak jen malá ochutnávka.

On je New York úžasné město a každý si v něm najde to svoje. Já se tam můžu vrátit kdykoli a vždy tam bude pro mne něco nového a jsem si jist, že i pro vás. Pokud jsem vám dal alespoň jen jednu inspiraci, budu tomu rád.

Víte, byl jsem tam poprvé v květnu 2001. Tenkrát ještě stály Dvojčata. Byl jsem na Empiru a fotil jsem si je. Chtěl jsem tenkrát jít i na ně, ale byla tam moc velká fronta a tak jsem to pak nakonec skrečoval. Tenkrát jsem bydle u známých mého otce. Můj otec měl velmi dobrého kamaráda Richarda a ten žil v Greenwichi, Connecticutu. Kousek od Miloše Formana. Byl jsem tam na týden, ubytovali mě u sebe a já denně jezdil vlakem od nich dolů na Manhattan přes právě Harlem a tak jsem viděl to ghetto, jak to tam vypadalo.

Pak byl rok 2003 a já se do New Yorku vrátil na týden společně s kolegy z práce. Měl jsem původně bydlet v nějakém levném motelu v Greenwich Village, ale byla vám to taková špelunka, špinavá, že něco tak strašnýho jsem v životě nazažil. Po pokoji mi lezly šváby, matrace úplnej hnůj, no prostě šílený. Naštěstí jsem den předtím v Tijuaně koupil mexický pončo za $15. Smlouval jsem z původních $40 a myslel jsem, jakej dobrej kup jsem neudělal…do doby, než jsem šel po Venice Beach v LA, kde to samý měli za $7…na palici. No nic, kompletně jsem se do něj zabalil a nemohl dočkat rána, kdy jsem odtamtud vystřelil, jak střela pryč a ubytoval v hotelu Mildford Plaza. Ten už neexistuje, někdo ho koupil a jmenuje se to jinak, ale byl dvě ulice od Time Square. Tenkrát jsem za sedm nocí zaplatil něco přes osmset baků mojí zbrusu novou american express a bylo to. Ten hotýlek v Greenwich byla hořká zkušenost. Fakt to bylo něco. Společné koupelny, po chodbách motající se naspeedovaný nebo nacamraný individua…no raději nemluvit. Za ten týden jsme ale New York prozkoumali, jako se mi to asi už nikdy nepodaří, dodnes na to zpomínám. No ale proč o tom mluvím. Jeden den jdu takhle po ulici, jdu se setkat s Petrem a ostatními a na koho nenarazím… Na Richarda, u kterého jsem před třemi lety bydlel. Dokážete si představit tu náhodu v osmimilionovým městě jdete po ulici a náhodou potkáte známého. Tak jsme pokecali. Mimochodem byl to o tom, kdo mi sehnal ten deal v Mildford Plaza. Já mám na tyhle věci stejně kliku. Když jsem byl v roce 2000 v Londonu v Canadě, jel jsem takhle jednou busem na okraj města. Ptám jedné postarší paní kolik, je hodin a ona poznala můj přízvuk a tak jsme se dali do řeči. Byla to češka tam už dlouho žijící. No nic, byl jsem tam pak na návštěvě po roce znovu za přáteli se jen tak podívat a na čumačku. Jedu vám takhle tím samým busem a co se nestalo. Seděla tam ta samá paní. Já si jí pamatoval a tak jsem jí oslovil a ona si mě taky pamatovala. Náhoda jako bejk. Jo a to jsem Richarda náhodně potkal ještě potom dvakrát. Jednou v Praze na Václaváku (nevěděl jsem o tom, že byl zrovna v Praze) a pak znovu na letišti, když já jsem zrovna někam letěl, narazil jsem na něj ve dveřích. Máme na sebe nějak štěstí.

Ať už vás ale cestovní boty zavedou kamkoli, ať si tam pěkně užijete. Příští pondělí se už tedy konečně dostaneme do Vegas a na místa, kam byste asi normálně nezašli. Tak ahoj.